Historie 3D tisku
Pod slovem tiskárna si většinou představíme krabice, ze kterých lezou černo-bílé nebo barevné listy papíru.
3D tiskárny a především ty, které jsou určeny domácí nebo hobby použití spíš připomínají stavebnici z Merkuru. Kovový rám, uvnitř kterého se ve třech osách pohybuje tisková hlava a pod ní na pracovní desce vznikají trojrozměrné objekty.
3D tisk je úžasný posun od modelařiny otců a dědů úplně novým směrem. Dřív, když jste chtěli letadlo, loď nebo krabičku na meteostanic vyrobit, tak jste museli pečlivě a pomalu opracovávat materiál a postupne vznikaly jednotlivé části. V 3D tisku je to úplně jiná dimense. Krabičku nebo jinou součástku si vytvoříte v pořítači, v CAD programu a to co si nakreslíte tak to vám potom tiskárna vytiskne. To je ṕlně nový přístup, možná by se mohlo říci, že je to tak velký posun jako zavedení parního stroje do fungování manafaktur v 19. století.
První pokusy o 3D tisk pocházejí z 70. let minulého století. Od počátku se zkoušelo a rozvijelo několik různých způsobů 3D tisku. První 3D tiskárny byly velmi drahé, čas postoupil a dnes je možné tu první, velmi jednoduchou tiskárnu koupit i pod 5 000,- Kč.
Velký kus práce na celkovém zlevnění 3D tiskárem a současně zvýšení zájmu o tento obor měl projekt RepRap, který se zaměřil na vývoj levného a přitom spolehlivého řešení pro 3D tisk. Jedním z těch kdo pokračují v rozvoji projektu RepRap je i Josef Průša se svými tiskárnami.
3D tiskárna není prokaždého. Není to otázka peněz, ale přístupu k hraní, k učení, k práci. 3D tisk není hračka pro každého. Je a bude
zajímavý pro tvůrce a kreativní studenty i dospěláky.
Kdo chce pouze sedět na gauči a sledovat Youtube, Facebook, tak pro něho je 3D tisk moc komplikovaný a málo akční.
Ten kdo chce naopak věci vytvářet, dělat nový design nebo opravovat rozbité věci, tak pro takového kluka, holku nebo dospěláka je 3D tisk a všechny programy pro přípravů podkladů pro 3D tisk. Na obrázku je například vidět klička ke stahování okna v automobilu, která byla vytištěna na hobby 3D tiskárně.
